U stolu vládlo ticho. Bylo slyšet akorát cinkání příborů o talíře a občasné zamlaskání. Anne přemýšlela, jestli se má zmínit o svém úspěchu. Nevěděla, jestli by to bylo k něčemu, ale nakonec usoudila, že se nic nestane, když to řekne a alespoň to bude ona, kdo jim to oznámí. Bylo by podezřelé, kdyby si třeba ředitel pozval její rodiče, mluvil by s nimi o jejím úspěchu a oni nic nevěděli.
"Dneska byl ve škole Albert Good… ten fotograf," začala Anne a nenápadně pohlédla na svou matku. Ta si na vidličku nabodla právě ukrojený kus masa. Když jej spolkla, podívala se na svou dceru.
"A co nám tímto chceš sdělit?" zeptala se chladně a zcela bez zájmu. Anne to trochu odradilo, nicméně pokračovala.
"Všichni jsme mu ukazovali své fotky a ty moje se mu zalíbily."
"Hmm… a co my s tím, že nějakej excentrickej blázen oceňuje tvoje kraviny?" zeptala se Kate a probodávala ji nenávistným pohledem.
"Šlo o to, že si měl vybrat talentovanýho studenta a tomu poskytnout šanci předvést své umění důležitým lidem," vysvětlila Anne a najednou neměla takový strach z toho, něco říct. Došlo jí totiž, že Kate se akorát bojí, že ztratí své místo opečovávané a oblíbené dcery. Bála se, že ji její mladší neschopná sestřička v něčem předčí.
"A pointu se dozvíme kdy?" Helen zněla netrpělivě a podrážděně. Jako vždy.
"Pointa je ta, že si vybral mě a mé fotky." Konečně to bylo venku.
Všichni členové Holidayů hleděli na Anne, jako by byla z jiné planety. Nedokázali říct jediné slovo, jen zírala z jednoho na druhého, nevěda co říct. Anne nemohla uvěřit svým očím. Poprvé svou rodinu dostala do stavu, kdy sklapli a konečně ji poslouchali a vnímali. Užívala si fakt, že ze sebe nedokážou dostat jedinou hlásku.
"To je super!" Thomas byl první a evidentně jediný, kdo nejen promluvil, ale taky vyjádřil nadšení. Anne se na něj dojatě podívala. Věděla totiž, že to nebyl žádný strojený projev, ale bylo to míněno od srdce. Přece jenom se v té její příšerné rodině našel někdo, kdo ji měl rád.
"To nemyslíš vážně?!" Helen naštvaně vyjekla a rukou uhodila do stolu tak silně, že se převrhla její sklenička s trochou vody. Nevěnovala tomu pozornost, jen si nenávistně měřila nejmladší ženu v její domácnosti.
"Ty ses zúčastnila něčeho takového, aniž bys nám o tom řekla?!" Naštvaně jí pohlédla do očí a čekala, že ucukne. Že sklopí zrak k podlaze, jako to dělávala pokaždé.
"Účast se nemusela hlásit rodičům," řekla klidně. "Jediné, co musíte vědět, je výsledek… teda v případě, že za něco stojí, což v mým případě platí. Já vím, že tě to štve, ale věř mi, že kdybych ti to nemusela říkat, neudělala bych to!" Poslední tři slova zakřičela. Následně se Anne prudce postavila a rychlým krokem zamířila k sobě do pokoje.
Bylo jí jasné, že pro ten večer už se nesmí ukázat mimo 'svou zónu', ale to jí bylo jedno. Věděla, že konečně svou rodinu něčím zaskočila, že něco umí a že se nemusí bát ukázat svůj talent. Navíc ji u srdce hřál pocit, že někdo, kdo fotkám skutečně rozumí, ocenil všechnu její práci. Věděla, že až Goodovi zítra přinese svou soukromou práci, všechno to, co fotila mimo školu, bude minimálně stejně nadšený, jako když viděl školní projekty, ne-li víc. Minimálně ve focení jí stouplo sebevědomí a večer usínala plná nadšení a neskutečně se těšila na další den, kdy Good bude moct ohodnotit veškeré její úsilí.
"Musím říct, že tvé fotky jsou pozoruhodné," řekl Good, když odložil i poslední kousky Anniny práce a podíval se jak na ni, tak na profesorku Jamesovou. "Myslím, že je jasné, kdo tady v té školy má talent a mám pro tebe nabídku." Významně se podíval na Anne Holidayovou a dal si chvíli načas, než pokračoval. "Mám spoustu kontaktů a dovedl bych tě dostat minimálně na tu úroveň, že by ses dostala důležitým osobám do povědomí a můžeš si být jistá, že pak bys o práci neměla nouzi."
To, co řekl, znělo jako splnění Annina největšího snu. Mísily se v ní nejrůznější pocity a obavy. Konečně by mohla fotit podle libosti a ještě by jí za to někdo platil. To je to nejlepší, co se komukoliv může stát; pracovat v oboru, který je zároveň jeho koníčkem. Uvědomovala si, že to celé ale může ztroskotat na rodičích. Stačí, že s tím vším nebudou souhlasit.
"Ovšem, musela bys do Londýna. Dal bych ti všechny kontakty. Měla bys zaplacené ubytování v malém hotelu, učila by ses fotit v ateliérech i venku v přírodě. Prošla by sis kurzy, které by tě zdokonalily." A je to tady, napadlo Anne. Celkem brzy se objevila věc, která jí její štěstí kazila.
"Zítra odjíždím, takže máš čtyřiadvacet hodin na to, se rozhodnout, jestli moji nabídku přijmeš. V případě, že ano, musela bys Cowfold opustit koncem příštího týdne, což je dostatek času na přípravy. Se školou si nemusíš dělat starosti, mám jistou dohodu s ředitelem Hendersonem." Když Albert Good domluvil, podíval se na Anne a vyčkával na její vyjádření. Nechápal, proč tak váhá. Zdálo se mu, že má zájem o práci fotografky a teď, když jí tu možnost nabízel, si dávala načas s odpovědí. Profesorka Jamesová ji ale chápala. Jako jedna z mála věděla, jak to u Holidayů doma chodí a tušila, že jediný důvod, proč Anne dosud nic neřekla, je strach z matčina projevu, který určitě bude hysterický a plný nadávek.
"Víte," začala Anne a netušila, jak pokračovat. Chtěla si v hlavě zformulovat věty, jenže zjistila, že to nemá smysl a rozhodla se mluvit bez příprav. "Ono je to složitější. Já osobně bych bez rozmýšlení jela do Londýna, jenže doma to budu muset nějak opatrně nadhodit a ještě opatrněji to s rodiči dopodrobna probrat."
"Dobře tedy." Good byl mírně znepokojený neprojeveným nadšením, které by u takové šance, jakou nabízí, čekal. "Zítra v pět odpoledne odjíždím. Ještě budu něco řešit s ředitelem, takže můžeš přijít a říct mi, jak ses rozhodla." Bylo vidět, že Good dopředu předpokládal Annin souhlas s nabídkou. Do páteční 'soutěže' se přihlásili ti studenti, co měli zájem něco dokázat a on si nedovedl představit překážku, kvůli níž by byl někdo nucen tak výbornou šanci zamítnout.
"Do Londýna?!" Helen udiveně vyjekla a zůstala na ni zírat. Stejně tak i zbytek její rodiny. Anne je všechny napjatě sledovala a přemýšlela, co udělají a řeknou. Bylo téměř nemožné předvídat jejich reakce, a pokud se jednalo o něco takového, jako byl nečekaný úspěch skoro nenáviděné dcery, jen stěží jste mohli vědět předem, jak zareagují.