záře denní vadne
lidem vládne noc
v lecjaké živé duši
sny
přebírají moc

město usíná
měsíc
pečlivě ho hlídá
však v dálce malé světlo
nezhasíná
svítí dál

kráčím blíž
je to tak
září z okna domu
tam se moje milá
vrací denně domů

lampa rožnutá
je jakousi svící
v pokoje šeru září
na dívku
spící

•••

vrátila se
před chvílí
z venkovního světa shonu
oddychla si znavená
když vrátila se domů

s knihou
svojí oblíbenou
na postel si sedá
však únava je velká
číst se prostě nedá

záře denní vadne
městu vládne noc
v duši dívky
mojí milé
přebírají sny svou moc

víčka těžknou
čas běží
vtom unavené dívce
na prsou
knížka leží

•••

odpočívá moje milá
klesla hlava
na polštář
v pokoje šeru pozoruju
unavenou tvář

rty sladké
jimi úsměv daruje
den celý prozáří
optimismus kraluje

spokojený výraz
něžná víčka
zavřená
jen odpočívej moje milá
copak se ti asi zdá?

srdce buší pod šaty
v tichu šera
v domě
má v něm dívka milá
místo také pro mě?

•••

nastal čas
musím jít
jen pohladím tě
po líčku
deku ještě přehodím
zhasínám lampičku

spi sladce moje milá
ať načerpáš dosti sil
zítřek jistě přinese ti
dosti krásných chvil

odcházím
čeká nás ještě dlouhá noc
jen sni moje milá
v duši tvé
sny teď drží moc