Jsi
voda po kapkách
stékající po mých snech
paprskem v krajinách
kde nesvítíš na úkor těch
co neví.

Když odejdeš,
jako bys zhasl slunce
jako by byla tma všude
když se rozhodnu
ty půjdeš tam, kam já chci
a když pak upadnu
zjevíš se se zbytkem cti.

Jsi
mou věčnou večernicí
a slzou zmrzlé vody
kráterem na měsíci
květinou v zahradě
nikdo mě nepochopí
proč každou chvílí topím
představy o tobě

cítit že jsme tu spolu
cítit tvé bezpečí tu
do strachu mám vždy málo
jako když vidím tmu
a já být navždy s tebou
to by za strach stálo.

Nic nevíš o bolesti
která tu je tak i tak
kterou jsi zavinil ty
nic nevíš o radostech
ve dnech i ve snách
vidíš je v mých očích.

Jsi
odrazem v okně vlaku
v mrazivém oparu žár
obloha plná mraků
a ty stojíš
ve tmě sám.

Zlodějem lucerniček
světlušek na louce snů
lapačem bílých mušek
ty záříš tu
ty
prostě jsi.