to střevo ve mě chce jít na povrch,
nehledě na útrapy sním spojené,
dli výš a výš,
tak kde nebesa se země dotýkají,
tam kde pramení můj týl,
jedinečným a pohotovým způsobem si říká o můj obdiv.
veliký až převelice jednotvárný,
takto se přeměňuje den co den na obraz v sobe,
tak to bude až do skonání světa