V očích pravdou vždy se skvících,
odráží se plamen zrady nehorázné,
to Jan Hus upálen je před Kostnicí,
muž jenž neznal strachu - bázně,
nyní zmírá s čistou duší, hrdou lící,
za změny jež hlásal rázně.

Byť zemřel, duch jeho je stále s námi,
i život dal stoupencům kalichu,
jež Pán náš chrání před ranami,
i odvrací je od hříchu.
Pomáhá jim v krutých bojích,
vydobit si pod obojí,
svobodu a rovnost všem,
ať jsi králem - sedlákem.

Tak slyšte světa panovníci,
"Ktož jsú boží bojovníci!!!"

Toť Čech i Moravy udatní rekové,
se Žižkou Janem stojícím v čele,
jemuž Bivoj i Břetislav snad byli předkové,
neb do bitev vrhal se nadmíru směle.
Však vítězil a Lišku hnal vždy v Uhry zpět,
na Vítkově, u Žatce i Kutné hory,
padla jízda křižácká, neb sbory,
lidu českého počaly rázně pět,
chorál jenž znal celý svět!

Jen slyšte dále protivníci,
"Ktož jsú boží bojovníci!!!"

Tu náhle stihl Žižky skon revoluční hnutí,
tak hejtmanem se novým stal,
muž, jenž jma se velet s chutí,
křižáky zpět z Čech vyhnal.
Prokop Holý, toť kněz, co dovolil si vést,
jízdy spanilé do cizích měst,
i vyhrát bitvu u Tachova,
kde zazněla snad tato slova:

Dnes poznali jste lidé všeci,
"Ktož jsú boží bojovníci přeci!!!"

Však do Čech opět vpadly kříže.