Když neznáš, "prosím kdo jsi?"
To nejhezčí je výjev.
Polní vánek stromy prosí,
o harmonii barev.

Padá listí, skromně fouká
a snáší se déšť z dáli.
Srdce hřeje prázdná louka,
sleduji vše z povzdálí.

Samotný tu sedávám rád,
zaháním zlé pocity.
Samotný se děvčatům smát,
jak nechápou mé city.


...
Ironii básně, snad "pochytáš",
ta se v různých očích mění.
Na má slova už názor máš,
když žádná báseň není?