Sedím a píšu ti z lásky vyznání.
Nevnímám okolí, že telefon vyzvání.
Mám napsat text a k němu přidat kus básně?
Napsat do ní, jak s tebou bývá mi krásně?
Jak ti to říct při pohledu do očí?
Když tvoje krása mě pokaždé zaskočí.
Avšak tě nemám - chci být v tvém objetí!
Jak moc tě miluju, to nemáš ponětí.
Jsi děsně krásná i směješ se krásně.
Jsi teď mým důvodem, proč psát bych měl básně.
Teď však už usínám a nechám si zdát.
Jak moc mě miluješ, jak tě mám rád.
(LSI,29.02.2004)