Popraskané rty pod skalami z mechoví,
Něžné mrazení pod pálivými krásy světa,
Tolik síly a stejně spousta těch co hladoví
Spousta z nich na konci, kde se nikdo neptá.

Hedvábné doteky v křišťálovém světě snů
Tak samy bez jediného nádechu sledují
Jak svět kolem nich ve vyprahlé poušti upadá.
Samotné s jemným vánkem těžkých dnů
S tíhou svého světa si paprsky ukrojí
Jak pták co nad oblaka létá.

Jsou jediné a přec tak pálivé pro lidskou duši,
Tak hedvábné a něžné a přec tak těžké,
Jak kořeny stromů ve špatné hlíně co buší
ve všechny zvony ve své kůře.

Jak papírové obálky bez adresáta na konci svého dne,
S prázdnými řádky popsány prázdným životem,
Tak utichlé myšlenky se svou tíhou bezesné,
Bez pomoci a víry, to živote nesvedem.

Každý květ rozkvétá pod teplým stínem světla,
každá duše vzkvétá pod tím svým,
jsme jen tiché tóny harmonie našeho světa,
co utichnou svým tónem posledním.