Nevěřím v tuto zemi,
nevěřím v tento stát.
V zemi kde lež je pravdou,
sluncem tma, stín,
přítel za názor na hranici,
stoupá nad ním dým.

Nevěřím v toto město,
krev je cítit zradou,
kde boj o koryto,
toť jedinou snahou.

Ja přeji si spravedlnost už,
místo medaile teď na krku nůž,
mě neumlčí přesto,
dál půjdu si svou cstou.

Já vím,že za rohem končí,
však do rohu ještě cesty kus,
nebudu se krčit v houští,
s hlovou vzpřímenou,
neskloním se už.

Supi krouží nad mou hlavou,
cítím, jak okolo houstne vzduch,
jak v nestranem procesu tyran sedí,
jaký je pod oprátkou ruch.

Až teď vídím,
jak cesta za rohem končí,
přál bych si ještě kroků pár,
už stoupám po posledním schodu,
radost jim neudělám, abych se bál.

Já odchází z tohoto stínu,
odcházím bránou černou,
odcházím z jejich strachu,
odcházím smrtí němou.

Nevím zda jsem se v duchu smál,
já po chvíli zjistil,
že sen se mi jen zdál,
náhle mráz mi tělem proletí,
já vím, že dnes mě čeká krok poslední.