Tak nějak
Se probouzím v chůzi chodníky
Bezejmenné ulici se stromy

Jsou živé
Hranami noci se přelívá pálení očí

Po pár hodinách
Stojím pod svým oknem
Odpolední mlha zinkoustoval
Do noci
Do páry ve vaně

Točím oči ke stropu koupelny
Něco lidskýho
Sleduju prsty
Nehty
Drobné záděrku v rukou
Zajatec motýlích nadějí
Nahodím ironii na rty až ke
Spánku

Skřípěj zuby
Koukám do zrcadel
Jsem to pořád já?

„Hledáš se!“
V přímkách a propadech
Světlo v lomu noci
Vyhlížím za záclonou kmitot
Křídel můry

Kdysi jsem chtěl slaměný klobouk
Propletený
Žitím

Rozplynulo se všechno

Najednou sníš
Nad mořem
Nad přílivem
Odlivem co by odlil aspoň kousek
Chladných
Rán

Dřevem v moři
Omytým solí, cejtím, že něco
Podobnýho vyleptalo i kus mě
Velkým kamením s
Věčným tvarem
Mušlích
Co smrdí
Hnitím toho mrtvýho uvnitř
Camargský koně v zátoce lvů


Bolest k tomu patří
Je zakořeněná
V sebemenším kousky hlíny co pokrývá
Povrh Země
Zvířeti
Člověku
I v sebemenší iluzi


Divnej pohon žití!

Jiskra v hrnku
Někde na dně

Zas další
Ráno.