Své osudové milence
jsem psával dopisy
skoro každý den.

Slova se postupně měnila
ve vyprázdněné slupky.
Neustálým opakováním
ztrácela barvu a chuť.

Pak přišlo 25leté období
naprostého zřeknutí se
písemných projevů.
Dá se říci - byl jsem šťasten.

Objevení básnického talentu
a instalací e-mailové pošty
se dopisování opět stává
nutkavou potřebou.

Po vystřízlivění přichází stav
podobný s předcházejícím,
avšak pocit uspokojení nikde -
z mých jalových slov nic nevchází.

Trpké poznání nedostatečnosti
zasahuje jádro osobnosti,
což může nakonec vést
ke zhoubným následkům.