Nehojí se otrokům
odcizené svědomí

prahnou ústy po krvi
noc se v poupě nemění
zahalená ve století
včerejšího procitnutí

zahrada té již měl jsem rád
kde bývá věčně lstivý hlad
přátelství stírá pouta vah
kdesi v dálce na cestách

smějí se a tak se báli
na ctnostné si rádi hráli
před šibenicí trpkou stáli
životem jsou nyní hnání

času mnoho neměli
tak pro něj lstivě trpěli.