Retro myšlenky v zatáčkách,
mučící kvílení tichých sirén.

Nekřič, nikdo to neslyší.

Občas mám chuť,
rozplynout se
a nechat to tady.

Nebaví mě ,
solit si rány.

Poslední možnost,
je rozžhavit olovo,
vpustit ho do sebe
a přiznat si barvu.

Nechat promluvit pravdu.