Děj odehrává se v dnešních dnech,
kdy život je o pouhých snech,
každý chce žít svůj sen,
a ve skutečném světě nebýt přítomen.

Povrchnost vede lid,
a nikdo neřeší, že někomu dal slib,
do nitra duše nikdo nevidí,
a ani se po tom nepídí.

Tímto začíná i náš příběh,
kdy i naší hrdinové nesou břímě na zádech,
jedná se o prosté lidi,
žijou ve snu, ale ten spolu sdílí.

Ahoj ženo,začne muž,
který přišel z práce už,
žena mu odpoví v zápětí,
ahoj můj milovaný příteli.

Mám pro tebe dobré zprávy,
ale jak říkají dobré mravy,
nechtěla jsem ti to psát,
a ani přes telefon volat.

Chci ti to říct do očí,
pozdvihla lehce obočí,
je to pro nás dar z nebe,
teda pro mě, doufám že i pro tebe.

Copak se děje? ptá se,
vyhráli jsme něco zase?
Žena se jen pousměje,
tak to není, to není co se děje.

Ráno dělala jsem si těhotenský test,
v tom co viděla jsem, nemohla jsem se plést,
budeme mít miminko,
opět pousmála se malinko.

Čekala jak muž bude reagovat,
jak se k ní pak bude chovat,
muž byl opravdu překvapen,
stál tam jak kůl zaražen.

Chvíli trvalo než mu to došlo,
ale jak ho to potom přešlo,
radoval se se svou ženou,
s tou jedinou vyvolenou.

Miluji Tě pověděl,
ale co má dělat nevěděl,
rozplakal se stěstím,
protože věděl, že nebude to jak předtím.

Přišla doba pro návštěvu lékaře,
jestli potvrdit to dokáže,
řekl jim dobré zprávy,
jste těhotná,konečně k nim je život laskavý.

Oba zažili spoustu problémů,
ale pomáhali jeden druhému,
k tomu aby vydržel,
a v nouzi druhého podržel.

Odcházeli spokojeni,
nad ten pocit nic jiného není,
vědět že budete mít dítě,
že začnete splétat rodinné sítě.

A tak plyne měsíc za měsícem,
muž se těší, že bude otcem,
žena zase že bude matkou,
ovšem neví, že na dobu krátkou.

Už je v 7 měsící,
vypadá jak slunce svítící,
nemůže se dočkat dne,
kdy porodí a jak to dopadne.

Ale přihodí se nehoda,
kdy dítěti se životem končí dohoda,
ženu srazí auto,
a ona nenávidí se za to.

Stalo se to při přecházení přes přechod,
v dnešní době je spousta takovýchto nehod,
ale chyba to byla její,
nepodívala se, a to chodci nesmějí.

Zasáhlo to i muže,
tvrdil jí, že za to nemůže,
že se to může stát každému,
každý se může dostat do takového problému.

Vždyť víš, spolu to zvládnem,
ale nikdy nad tím rukou nemávnem,
důležité že ty se uzdravíš,
a příště nám už dítě porodíš.

Tohle sice ženě tvrdil,
ale v sobě páru škrtil,
v duši jí za to nenáviděl,
protože on tu nehodu z dálky viděl.

Věděl, že chyba to je její,
ale v téhle chvíli se hádat nesmějí,
mohlo by to totiž zkončit špatně,
a pak by prožíval život marně.