Mluvíš
moc mluvíš
píšeš
slova mají moc
slova jsou
slaďoučký med

Však i za tvou skázou mohou stát
ach ty, jenž slovy žiješ
mlčeti neumíš
stavíš zámky a pak je slovy boříš
ach ty, jenž slova nadarmo bereš
slova tě tvoří

Ach ty, jenž vyznam svých slov neznáš
ach ty,jenž uvnitř hniješ
slova praznotu nezaplní
pouze utvoří ozvěnu jak jde čas
ach ty, slovy se utápíš
v opojení zeleného moku
tvůj osud tvoří čas
slova jsou vánkem jenž pohání tvá křídla
však co tvému srdci
co mu dává důvod být
tlouci

Nechces žít
chceš utéci
ach ty, hloupý
slova tě nespasí
jen hrdost tvou vzdouvají
pycha tvá
na tvá slova, jenž krásná zdají se býti

Však, kdo napojí tvé smutné srdce?
Kdo zhojí tvé rány?

Slova nepohladí tvé líce
na které plameny šlehají
ach ty, jenž jen slova znáš
před životem ani sebou neutečeš.