Slouha dvou pánů

Tady se něco slaví, tady se veselí,
pyšný to otec Pantalone,
držíc a žehnajíc hrdličkám,
doktor, čechrá si azurová pera,
že já to ale syna mám!
Ach, tak je to, konají se zásnuby.

Snoubenec Silvio, šťasten jak blecha,
Clarice patříc už jen jemu.
budiž Federigovi země lehká!
Avšak, brachu, velké dík.
lapil Tě jak mladého rehka,
nečekal jsi s kordem - padócha.

Čas oběda, čas svatebního hodokvasu,
Brighello, hostinský, nos na stůl,
tys kuchař široko vyhlášený,
a omáčku, ať chléb mohu smáčet.
Buch, buch – snad nebudou oslavy narušeny,
kdo to jen hatí tuto krásu?

Ponížená poklona, vážení,
nějak to tu vázne, zdá se mi,
poslán pánem zámožným,
já, Truffaldino, zvaný bezbožným!