Žebrák u kašny seděl,
měl smůlu i hlad
i děravý kabát
a hřál ho chlad.

Kol kupec šel,
jak každý den.
Nadutý břich, prsteny zlaté,
žebrákem pohrdal
a jídlem také.

Když jídlo platí,
co by dal.
Raději břich přesytí,
žebráka odbyl,
hůl na něj vzal.

Čas je neúprosný,
pamatuje a sčítá.
Kupec co o holi
a zlaté prsteny viděl ryzé,
nyní o hladu.
Poznal co je krize.

Nezaplatil daně.
Nyní bez prstenů,
bez živnosti,
břich už nezaplní do sytosti.

Možná je to hloupost,
možná se slovy hra.
Nyní však u kašny,
sedí žebráci dva.