I.
Rocková symfonie z repráků,
bodává zář z monitoru,
k tomu neurčitá myšlenka.
Myšlenka o tobě.
O tobě a?
Zahradě, svitu luny a hvězd.
Nebo jen paneláková zástavba,
smog na vás.

Jedno kde, jedno jak.
Jedno jaká hudba.
Jedno jaký smrad.
Myšlenka o romantice,
ve smogu se utopila.
Jen ty a já.

II.
Moje milá bytosti éterická,
marně si nalhávám,
že ke mně jsi se uchýlila.
Se mnou, že jsi spočinula.
Marně si lžu o sobě, o tobě.
Nejsem krásný, silný, kůl,
chvílemi jen zmrd a vůl.
Tobě má éterická,
skládám trapné verše.
Snad si mě oblíbíš.
Nevěřím ti přece.

III.
Snažím sebe neubít.
Jsem jaký jsem,
to se ti nelíbí.
Neřekneš nic.
To mě trýžní.
Pro tě zabil bych vše,
jen sebe ubít nedokáži.
Proč jsem jaký jsem?
A proč sebe nedokáži změnit.
Pro tebe to zkouším.
Ale nevyhrávám.

Promiň, že nepláči.
Opustit tě neumím
ani získat ne.
Tak promiň,
jsem i nejsem srab.
Jsem to jen já.
Jsem to právě já.