, 28. 5. 2004, Ostatní
Otázka obnáší dva pojmy, jež moci vnímat různorodě smíme. Umění a život nynější, jako hrdličky dvě vrkajíce naproti sobě, i jako oheň a voda jsou.
Umění je panna, na niž se musí něžně, a pakliže naopak tomu je, onen člověk či skupina vytvářejíce umění osud spatřují na slávě a nehorázných obnosech platidel. Chybí jim láska. Láska, nač, když žádná není nebo snad přežívá jako nostalgie v srdcích snílků a romantiků utvářejících menšinu. Ovšem snadnější může být komerčně tvořit bez sebemenšího náznaku invence pouze s vidinou zisku. Parazitují na nás, řadových manipulovatelných obyvatelích této planety, již se necháváme unést proudem řeky času. Není to tak lepší, žít s krédem - žiji a vím, že umřu, potom vím, že žiji? Den za dnem, jako malá holčina navléká korálky, zpívajíc úpěnlivě přitom českou hymnu Kde domov můj, spatřivši právě skupinu diváků sledující konzumní americkou akční podívanou za účelem naplnění volného času. Avšak existuje i lidí skupina, která tento astronomicky se rozrůstající jev vyvažuje. Umělci a konzumenti umění podávaného s láskou a citem pro uměleckou hodnotu. Skloubit ono umění a dnešní dobu je úkol někdy nehorázně obtížný. Urgentně bychom se mohli domáhat omezení oněch zmiňovaných jevů ničících čistotu umění, ale nedosáhli bychom žádného úspěchu, neboť moci peněz a slávy neradno se staviti. Otázkou však zůstává, není-li onen konzumní styl života v symbióze s uměním přece jenom lepší variantou.
Dnešní doba moderního světa dává mnoho nových alternativ v umění, ale také přináší mnoho obětí. Doba vyspělých technologií, doba pokroku, kdy můžeme spatřit nejroztodivnější úkazy v umění. Mezi umění již někteří zařazují reklamy od jogurtů až po vysoce absorpční vložky pro obézní ženy, a kdy návštěvnost divadelních představení stále klesá, nemůžeme se veskrze již ničemu udivovat. Máme se zase z opačného pólu domnívat, že ona přeměna umění v jakési nové umění má sloužit ku prospěchu lidstva? Na tuto otázku již možná odpověď dostaneme za pár let či možná desítek let. Nežli ale toto zodpovíme, můžeme prozatím hodnotit ze stránky pohledu nynější doby. Je to stále na jednotlivci, jak pojme tyto pohledy a zdali zůstane na koleji jedné, nebo přehodí vyhybku na kolej druhou.
Je mnoho druhů umění, ale jen jedno stává se celoživotním a tím je umění žít, abych mohl říci na konci své pouti životem, že jsem ho prožil kvalitně, a ten, kdo používal lásku, v tom se to hromadí a svou smrt svírá ve své ruce...