Řetěz času všednost lemuje,
jako děvka ode dne ke dni,
neléčitelná nemoc v oné žije,
omšelý koloběh vodní.
Džunglí cesta vysekaná,
cesta po níž jdeme,
nedotknutelná Maria Panna.
My jen ztěží zahneme.
Přežíváš bez uvědomění,
nehledáš onen smysl,
v močovodu kamení,
nevycítila mysl.
Nehodně hvězd spojit,
souhvězdí jež nepřijmou,
chtěl bych ho najít,
ne splynout s tmou.
Nostalgií láska se stává,
milovat a žít,
touha přes ni zakopává,
pro něco tu být.
Idea zdá se etická,
avšak vzhlíží růžově,
pravda je tragická,
hledej pouze v sobě.
Sám se všemi kráčej dál,
bez úcty a soucitu,
v duši vstane král,
vládnoucí blahobytu.
DUCH SVATÝ