Pocit bezmocnosti hromadící strach,
z myšlenek namotává se koule hniloby,
serotonin se níž a níž potápí do vody,
z člověka stává se svůj vlastní vrah.

Padá list a venku podzim vládne,
i v průběhu dne přichází noc,
ona nad tebou stále větší má moc,
tvé sebevědomí jak kytka vadne.

Labyrint světa východu pro Tě není,
všichni okolo mapu vlastní.
Plamen života pohasíná ? zhasni!
Nechce sám, chce tvé černé snění.

Útěk přináší utrpení slastné,
přetnuté žíly na předloktí štěstím bolí,
krev jedna, druhá a další za ní se valí,
oheň života již brzo uhasne.

Uhasl již a srdce nebije,
života nastal úplný konec,
jednoho bolel, jiného vůbec,
zase jindy někoho deprese zabije.

DUCH SVATÝ