Doba pokročila, úvahy patří na smetiště dějin jako zárodek něčeho nepodstatného inklinujícího k sebevýchově – strženého jako plakát co vyzýval k nápravě. Vždy je jasno co se děje ač málo údajů k nalezení. To vzrůstá napětí k nedostižnosti. Paralelní svět co v extázi zaniká. Člověk je jako Achymédův zákon. Fyzicky nad hladinou nadnášen vlastní vahou. Toliko z jednoho důsledku, proč jsme tak aktivní. Nad rámec všeho. Příliš jako na větrné hůrce, kde do roka to fouká velmi často. Buditelé organizovaných skupin vytvářejí gengy a člověku zůstává rozum stát. Pošetilé vyprávění o tom, že na centimetry se měřit nedá. Mnoho nepodstatného je v nás. Toliko asi o tom, kde se začlenit nebo se vymanit z osidel průměrnosti.