Lze předpokládat, že člověk se svou tvořivostí stává se hybatelem potenciální míry zodpovědnosti. Jak doléhá tlak veřejnosti jsou ambice jedním s faktorů udržitelnosti umu z rozumu. Fakticky je to stabilní stav přímé úměry k vlastní problematice. Musíme si zvyknout na fakt, že převládá jakýsi způsob intolerance. Ale to jsou jen podněty, které vystupují na povrch. Tak třeba píle dá se ocenit i když dotyčný zůstává ve fázi nedotknutelnosti a přezírá skupinu. Tím se vlastně vymezuje a dominuje v celku ryze nekolektivně. Jako jednotlivec zůstává neangažovaný. Je-li něco co lidi sjednotí potom ať tak činí, kterýkoliv ze zúčastněných. Individualismus je pro dnešní dobu typický.Ještě jsem nenastínil A ani B. Chci se vyhnout dělení a zůstat při vlastním úsudku, že společnost jako celek může vystupovat individuálně k daným poznatkům jež míra zodpovědnosti zdůrazňuje. Vstupuje-li něco mezi nás ať je to tedy vyřčeno. Ve svých mezích je to neúplné a vyvolává diskusi konkrétna. Složitost není doplněna o rétoriku zůstává vyčleněna, protože pochybnost patří mezi lidské vlastnosti. A tak komunita dává šanci bystrým co si svůj díl odnesou......Tzv. Pozitivní dělení je nebetičné a zastaralé. Dnes přejde cokoliv bez povšimnutí. Metropole je nám k dispozici a zcela otevřena jen není jasné proč vše je tak nejasné.....