Po vrcholcích pražských střech

po špičkách
přitančilo

rozespalé ráno

Tak plaché a studené
vonělo šípky
jinovatkou
a lepším zítřkem

pošimralo nás na zátylku
a já z něj cítila příslib pečených kaštanů

/i když tvé oči byly tak smutné/

potom jsme se milovali
a přes tvé rameno
zahlédla jsem hejna vlaštovek

letěly za teplem
sluncem
za nadějí

Náhle
jsme oba věděli


... není čeho se bát