Po vrcholcích pražských střech
po špičkách
přitančilo
rozespalé ráno
Tak plaché a studené
vonělo šípky
jinovatkou
a lepším zítřkem
pošimralo nás na zátylku
a já z něj cítila příslib pečených kaštanů
/i když tvé oči byly tak smutné/
potom jsme se milovali
a přes tvé rameno
zahlédla jsem hejna vlaštovek
letěly za teplem
sluncem
za nadějí
Náhle
jsme oba věděli
... není čeho se bát