Zkrvavená tvář noci
mi hvízdá
v rytmu valčíku.

Rozdává úsměvy,
grimasy rozšklebených ran.

Jsem tak napůl mimo sebe,
i tebe,
i nás.

K ránu se zmatená
vracím domů
zpita serenádou tvých slov.

Trpím morální kocovinou.