O Strážcově tvrzi
(Výňatek z Jahveho knihy Tajemství pod písky ukryté)
Strážcova tvrz byla vskutku bájná bašta a za dob své největší slávy byla zcela jistě nedobytná. Však čas jest nemilosrdný a stejně tak jako vzestup, zažily zdi Strážcovy tvrze i pád. Leč málokdo dnes ví, co bylo příčinou pravého pádu mocné, a svého času i pyšné, Strážcovy tvrze.
Každý příběh by se však měl vyprávět od začátku a počátek slávy Strážcovy tvrze se datuje někdy okolo roku 634 př. v. l. (před venedským letopočtem). Tou dobou právě zuřily v oblasti Věčného písku líté boje mezi spolkem nezávislých měst sdružených kolem Alby-Longy a mezi královstvím Severní Sarmatie. Příčinou této války bylo odtržení několika měst od Severní Sarmatie, která se nacházela daleko na západě, mimo dosah sarmatských vojsk, a která už déle nechtěla snášet krutou nadvládu panovníků sarmatských. Nu a právě v této době se rozhodlo svobodné obyvatelstvo Alby-Longy postavit hluboko v poušti tvrz, která jim měla sloužit jako poslední útočiště.
Dlouho předlouho však nemohli zvědové Alby-Longy najít příhodnou oázu. Až když už je všechna naděje opustila a když se chtěli svého záměru vzdát, obrátila k nim štěstěna svou přívětivou tvář, a jim bylo dopřáno najít oázu přímo stvořenou pro stavbu pevnosti. A tak se dal lid Alby-Longy do práce a během necelého roku vybudoval pevnost, za kterou by se nemusel stydět ani stavitelský um drumbů. A to je co říct!
Jméno tato pevnost dlouho neměla, a tak se jí prostě říkalo Strážcova tvrz, podle vojevůdce Maria, zvaného Strážce, jenž měl stavbu pevnosti na starosti. Do války o svobodu Algy-Longy ale nezasáhla, protože toho ani nebylo zapotřebí. Hrdinní bojovníci Alby-Longy porazili zpupné vojsko Severní Sarmatie v bitvě u Pobřeží větru, a zabránili tak invazi. Od té doby si už nikdy nedělali panovníci Severní Sarmatie nárok na svobodné obce západní (jak se jim v Severní Sarmatii říkalo).
Po skončení války byla tvrz zcela nepotřebná, a tak zpustla a její mohutné valy se začaly pomalu, ale jistě rozpadat. Až po mnoha stech letech jí bylo dopřáno posloužit lidu Alby-Longy. To v letech 261-329 v. l. probíhala v oblasti Věčného písku válka o Pobřeží větru. V této válce čelili obyvatelé Alby-Longy samotným Temným legiím. A právě v této době nejvyšší potřeby byly obnoveny valy Strážcovy tvrze.
Válka proti Temným legiím byla krutá a nelítostná. Mnoho mužů padlo, mnoho žen, dětí a starců bylo zavražděno a v celé říši snad nebyl nikdo, kdo by si nepřál být také mrtvý. Dokonce i samotná Alba-Longa byla vypleněna. Jediná Strážcova tvrz zůstala nedobyta a tyčila se v poušti jak skála, o kterou se tříštily Temné legie jak příboj.
Když Černoboh uzřel, jak neschopní jsou jeho služebníci, rozhodl se, že se sám postará o zkázu obcí západních. Poručil proto svým synům, Simarglovi a Triglavovi, aby se připojili k šikům Temných legií a skoncovali s odporem Strážcovy tvrze. Ti ho ochotně poslechli a vypadalo to, že se blíží poslední hodinka lidu svobodného, lidu, jenž největším nepřítelem Temné moci vždy byl.
Vlna za vlnou útočících nepřátel se tenkrát pokoušela zdolat mohutné zdi Strážcovy tvrze, leč až s pomocí Simarglovou a Triglavovou se podařilo útočníkům překonat obranu. Prolomili zdi a jako černá povodeň se valily stvůry Temné moci dovnitř tvrze.
V tu chvíli přestali všichni muži, ženy, ba dokonce i děti bojovat. Pouze vzhlédli k nebesům a modlili se za svou spásu. A modlili se tak vroucně, že je Svantovit, jenž se právě projížděl po nebesích na svém bělouši, uslyšel a vyrazil jim na pomoc. Jako vichřice vtrhl Svantovit mezi útočící stvůry Zla. Nikdo nevydržel jeho nápor. Nikdo až na Simargla a Triglava. Ti jediní ustáli zlobu Svantovitovu a svedli s ním krutý boj. Dlouho to však vypadalo se Svantovitem zle, až pak mu přijel na pomoc jeho bratr - Jarovit. Ten vrhl své Zlaté kopí po Simarglovi a těžce ho zranil. Triglav vida, že Simargl jest zraněn, přestal bojovat, uchopil bratra do náruče a dal se na útěk. Jarovit se Svantovitem je nepronásledovali. Chvíli tam jen tak stáli a hleděli na užaslé obyvatelstvo Alby-Longy. Poté si sebral Jarovit své kopí a pravil k nim: "Jest to dnes váš šťastný den, den velkého vítězství nad Temnými bohy. Doufám, že už nikdy vás nebudeme muset zachraňovat před nepřítelem, jenž jest nad vaše síly. Však pamatujte si, svobodní obyvatelé obcí západních, že ještě než přijde konec světa, povoláme vás do boje proti Zlu a tím splatíte nám váš dluh."
O několik desítek let později, přesněji v roce 466 v. l., jsem stanul ve Strážcově tvrzi já sám. Po pádu Venedského královstvím jsem byl vyhnán paladýny Chrabrého Srdce a slovutní mágové ze Strážcovy tvrze mi nabídli svoji ochranu.
Přesně dvacet let jsem žil a studoval pod ochranou pánů Strážcovy tvrze. Za tu dobu jsem poznal mnohé a mnohé jsem byl nucen zapomenout, ale přede mnou se najednou otevřely brány světa, jež slibovaly mi nespočetná dobrodružství. Já... nemohl odolat a uposlechl jsem hlasu svého srdce. Leč ještě než jsem opustil Strážcovu tvrz, rozhodl jsem se, že zde zanechám pod ochranou vojska Alby-Longy poklad nad poklady - Karsomyr, Boží Mstitel, bájnou to zbraň bohů.
Jen velmi neradi mě pouštěli do světa, pánové Strážcovy tvrze, a ještě s větší nechutí mi slíbili, že u sebe Karsomyr schovají, jako by snad tušili, že on bude příčinou jejich pádu. Nakonec ale souhlasili a uschovali Karsomyr v kobkách Strážcovy tvrze, hluboko pod písky pouště.
Stejně tak jako při zrodu Strážcovy tvrze stála touha postavit nedobytnou pevnost, tak stála i neopatrnost na jejím konci. Bylo to necelých sto let po bitvě, v níž byly na hlavu poraženy Temné legie. Všem se v té době zdálo, že je konec veškerému zabíjení a strachu. Ale Temné legie byly mnohem silnější, než by se mohlo zdát. Zformovali se znovu a udeřili v oblasti na hony vzdálené od jejich základen (kvůli Karsomyru - jako zbraň bohů je lákala, věřili (Vesper), že Karsomyr obrátí jejich porážku ve vítězství). Udeřili na Strážcovu tvrz a na Albu-Longu. Nikdo nepřežil. Věže byly zbořeny. Zdi byly povaleny. Zkáza se rozprostřela nad celým Západním světem. A to byl konec Strážcovy tvrze, bašty, jejíž věže se hrdě pnuly vysoko do nebes a jejíž zdi odedávna házely rukavici všem příšerám Zla...