Někdo černočerné vidí
fólie na cestách
potažené cesty listy
ač ony barvy mají
barvy optimisty
co do očí mu vlétl prach
ten co odvál nezbedný větřík.

Kráčím nesměle parkem
stromy se klání
já se klaním jim, zahalen
v bundě z výprodeje
oni nazí, jak proutí
a čas se tomu směje
nikdo jej nepozval.

Noha nohu mine
čechrám ty listy
javory, co v herbářích
na škole mi chyběly
místo nich, létali draci
a naše duše s nimi
teď si to vynahradím.

Herbář již nemám
tak snad list jen uložím
domu jej odnesu
nevím proč tak činím
když z nákupu jen zpola
přinesl jsem
však duši plnou barev mám.