, 26. 10. 2012, Povídky
Těžké dveře za mnou s rachotem zapadly.
"Hajzlové!" ulevil jsem si a rozhlédl se po cele předběžného zadržení. Plastiková pryčna, ministolek a na něm, jako pozornost i varování, tlustý svazek trestního zákoníku a útlá brožurka obsahující zákazy a nepřístojnosti, kterých se měl spořádaný turista na planetě Kamis vystříhat.
"Hajzlové mizerný!" doplnil jsem a usedl na pryčnu, abych si uspořádal myšlenky. Což o to, nebyl jsem v lapáku poprvé a ani teď bych si z toho těžkou hlavu nedělal, kdybych nemusel zachránit informaci, která se později přemění v kouzelnou sumu kreditů. Odměna vypsaná Pozemským svazem hoteliérů se týká jedné vyhlášené delikatesy, pochoutky opěvované tisíci turistů, jejíž sláva udělala z planety Kamis kulinářský ráj pro dvě galaxie. Získat recept od podplaceného kuchaře nebylo pro mého společníka nijak těžké. V krátké době mi předal mikročip a rychle zmizel. Pečlivě jsem ukryl tajemství střežené více než strategické plány genštábu a bez meškání podnikl další kroky. Nic nebezpečného, jen jsem se musel obrnit trpělivostí. Pokud budu na Kamis, nehrozí mi bezprostřední nebezpečí. Teprve až sbalím krám, mohou nastat jisté potíže, neboť zdejší sledovací služba si mě zcela jistě vzala na mušku. Zatím mi to ale nijak nevadilo.
Sáhl jsem po brožurce, otevřela se na místě pojednávajícím o ochraně místních specialit. Náhoda? Letmo jsem pohlédl na první větu: Receptury označené hvězdičkou jsou státním majetkem a jejich složení i poměr ingrediencí jsou přísně tajné. Posupně jsem se ušklíbl. Náš kontraband má více hvězdiček než láhev nejlepšího koňaku.
"Takže, pane Sorvete," obrátil se na mě vyšetřovatel otcovským tónem, "pokud dobrovolně vrátíte to, co vám nepatří, zaplatíte pouze tisíc kreditů a budete volný. Samozřejmě, uhradíte i výlohy spojené s prověrkou a selekcí vaší paměti."
"Tisíc kreditů?" vzdychl jsem bolestně.
"Plus další tisíc za psychozákrok," upřesnil mé výdaje.
"Ale to mě zruinuje. Tím spíš, že můj obchod s exotickým ptactvem totálně vybouchl."
Zatvářil se nevlídně. "Neřešíme tady vaše obchodní problémy, ale trestný čin špionáže. Prozrazením receptur by utrpěl turistický ruch a tím i naše ekonomika."
"Lituji. Opravdu lituji," nutil jsem se do role kajícníka.
"Buďte rád, že jsme shovívaví k cizincům," přistrčil mi jakýsi formulář.
"Dva tisíce! Pěkně děkuji za takovou shovívavost!"
"Pokud nezaplatíte, máme rozkošné vězení pro dlužníky," usmál se, jako by mi nabízel exkluzivní výlet do Křišťálových hor.
"Zaplatím," zavrčel jsem po chvíli uvažování a dal si záležet, aby to vypadalo jako bezpodmínečná kapitulace.
"Rád věřím. Ostatně, dokázali jsme napravit hlavy i jiným delikventům."
"Všechno uhradím. Jen mi dopřejte čas, abych mohl prodat své zboží za slušnou cenu."
"Nepřipadá v úvahu. Jakmile vydáte uk..." zarazil se, "...náš majetek, budete podroben psychoselekci a hned potom opustíte Kamis. Vaše zboží – pokud na to máte, poletí s vámi, pokud ne... bude prodáno v dražbě a zisk propadne."
Zkuste smlouvat s byrokratem! Prohrajete. Prohrál jsem i já, přestože jsem se snažil, seč mi síly stačily. Kroutil jsem se, naříkal a skučel tak, že bych rozplakal i janturánského pseudonosorožce, a to je pěkně tvrdá potvora. Ale nebylo mi to nic platné. Zaplatil jsem požadovanou sumu, vydal mikročip ukrytý pod kožním transplantátem na mém zadku a s velkým handrkováním odpočítal další neslušný obnos za transport neprodaných papoušků, tukanů a jiných pernatců, které jsem tu dlouhé tři měsíce marně nabízel.
"Poněkud jste přehnal ceny," poučil mě celník, když zkontroloval můj náklad. "Slevte a můžeme se domluvit."
"Domluvit?"
"Tyhle dva," ukázal na šedé papoušky žako. "Rád bych je koupil."
"Houby!" řekl jsem tvrdě. "Žádnému uniformovanému lichváři na planetě Kamis neprodám jediné pírko!"
"Rozumím," zašklebil se, pobaven mým výbuchem vzteku. "Přeji příjemný let a mnoho obchodních úspěchů," neodpustil si drobnou jízlivost.
Obrátil jsem se k němu zády a okázale odkráčel do lodi, která mě dopraví na Zem.
Když se z planety Kamis stala malá tečka a my se octli ve volném kosmu, ulehčeně jsem vydechl.
"Obchodní úspěch," vracela se mi poslední slova celníka. Jistě, kamaráde! Vaši špiclové odvedli dobrou práci, ale na jedno ti chytráci přece jen zapomněli. Papoušci. Celé tři měsíce strávené na Kamis jsem je trpělivě učil jednotlivým částem receptu, a právě jejich přehnaná cena byla tou nejlepší zárukou, že celá receptura zůstane pěkně pohromadě.
Zamířil jsem k nákladním komorám, abych zkontroloval svůj pernatý náklad. Ptáci byli v pořádku a můj příchod uvítali hlasitým skřehotáním. Sáhl jsem do kapsy pro oříšky a když skřeky přešly v žádostivé klapání zobáků, spustil jsem záznamník. Chvíli bylo ticho, ale potom ti učenliví tvorové pochopili, oč mi jde, a s vervou začali odříkávat to, čemu se naučili.