Po lásce touživých básní,
žalem ulehlo na hrobech,
smíchy se svíjely v bázni
a psaly fejetony o lidech.

A v očích mrtvých květin,
ty básně teskly, zpívaly,
o dalších polích kapradin,
jenž těžké rýče zoraly.

Dnes budou básně pro nebe,
spát hvězdám v cípu
a měsíc bude podveden,
horečkou spícího pocitu.