na hostině
nestřídmé je, žraní
žereš stále
stále méně spaní

co ti haní
plány noci
když sám, bez pomoci
vyjídáš samoty krám

cizí se baví, ty
oddáváš se osamělým hrám
bys našel trochu klidu
co v pulzujícím lidu

ztrácí se

jak naděje
že dobrá duše
co ti život vzkřísí
ve stádě ovcí stále je

do každého kroku
o stopu víc
starší o pár roků
v naději, že

sedm chudých
sedm plodných
zamění se roků
nebo aspoň trochu

ve světě skutečných počtů
chytrých knih
kde velmi brzy se dočtu
že svět není zemí milou

že v sobě skrývá spoustu rýh...