Reakce na Apollinaira
Cítím Tě blízko, tak blízko, že stačí jen směle nastavit slunci dlaň
A mohl bych prsty přísti zlatavou síť z Tvých vlasů
Je to jako nemoc začne to tak hloupě neuvědomuji si to v prvních dnech pak ale jsem s tebou čím dál tím častěji a zjišťuji že pocit ten kouzelný sílí stokrát v tvé přítomnosti nedokáži se soustředit vůbec na nic i když vlastně ano na... Tebe bráním se tomu již jednou jsem city mé k Tobě vyjevil byl podzim já odvahu sbíral nekonečně dlouho a tys odmítla mne i když pocit pomyslného štěstí obklopil i Tebe avšak milovala jsi jiného a stále miluješ!
Teď je však žár v mém srdci silnější já říkám si každé ráno že musím Tě přestat milovat neb bude Amorův šíp drásat mé rány každým okamžikem života,
Avšak kde najít v sobě sílu.
Vzdát se království netušené hodnoty...panství čisté věčné lásky snad nedokáži.
A komu tedy říci mám o ruku ráznou pomocnou bohové?
Doktor kroutí nad tím hlavou přítel na to vína pohár radí,
Zradili mne kamarádi!!!
Ďáble pekel vroucích synu poraď satane vystup v mžiku z rohu stínu!
Kde jsi zjev se zrádný tvore...
Na ramena nohy vzal cit tak vroucí zpět ho hnal
Vidíš tedy Ty můj pane srdce toužit nepřestane po této lásce jediné.