Reakce na Apollinaira

Cítím Tě blízko, tak blízko, že stačí jen směle nastavit slunci dlaň
A mohl bych prsty přísti zlatavou síť z Tvých vlasů



Je to jako nemoc začne to tak hloupě neuvědomuji si to v prvních dnech pak ale jsem s tebou čím dál tím častěji a zjišťuji že pocit ten kouzelný sílí stokrát v tvé přítomnosti nedokáži se soustředit vůbec na nic i když vlastně ano na... Tebe bráním se tomu již jednou jsem city mé k Tobě vyjevil byl podzim já odvahu sbíral nekonečně dlouho a tys odmítla mne i když pocit pomyslného štěstí obklopil i Tebe avšak milovala jsi jiného a stále miluješ!

Teď je však žár v mém srdci silnější já říkám si každé ráno že musím Tě přestat milovat neb bude Amorův šíp drásat mé rány každým okamžikem života,

Avšak kde najít v sobě sílu.

Vzdát se království netušené hodnoty...panství čisté věčné lásky snad nedokáži.

A komu tedy říci mám o ruku ráznou pomocnou bohové?

Doktor kroutí nad tím hlavou přítel na to vína pohár radí,

Zradili mne kamarádi!!!

Ďáble pekel vroucích synu poraď satane vystup v mžiku z rohu stínu!

Kde jsi zjev se zrádný tvore...

Na ramena nohy vzal cit tak vroucí zpět ho hnal

Vidíš tedy Ty můj pane srdce toužit nepřestane po této lásce jediné.