A jsem bez rozdílu jako vy,
Jsem jako vy i stejně hloupý.
V naší hlouposti jsme si všichni,
Vy, oni i my rovni?

Já vymykám se snad jedině tím,
Že vnímám závoj své tuposti
A skrz něj vnímám tu vaši.
Ale udělat s ní nic nedokáži,
A tak pláču a pláču,
Nad tím, že jsme hloupí,
A já to vidím
A neumím pomoci ani
Vám, ani jim, ani nám.

A snad toto není báseň,
Neb tu není žádný košatý rým,
Ve kterém bych své myšlenky skryl.
A jen marně doufám, že zruším otázku „Proč“
Neb ta mě vždycky prudí.
Možná otázka pro filosofa základní,
Odpověd však na ní banální.
Ptáš-li se proč, nechápeš.
Přestaň se ptát a pak snad najdeš.
Najdeš odpovědi, které nehledáš,
Ale které vyplynou z žití,
které Otázky proč, vždy jen zdržují.