V hluboké propasti číhá černý had,
je mohutný a pořád má hlad.
Vysává duše z lidí,
na hrdlech se jim svíjí.

Je jako mor šířící se krajinou,
kráčejíc v ruce s pochodní rudě zářivou.
Zaplavuje svět ohněm a krví
i tlejícím masem leprou nemocných lidí.

Na něm si pochutnává obrovský sup,
co v horách obývá zchátralý srub.
Jeho přítelem je ohyzdný vlkodlak,
jenž trhá těla lidí jen tak.

Saje krev prýštící z otevřených ran,
řev šelmy je slyšet do všech stran.
Had.mor.sup a vlkodlak,
bratři, co zrychlují krevní tlak.

Z lidí si udělali krvavý cíl,
po pachu jejich krve šílí.
Po nich zůstává spoušť zohavených těl,
pod nimi spousta zkrvavených stébel.

Bolestná chrčení je slyšet z rozpáraných hrdel,
sám satan nad nimi vyřkl svůj ortel.