Co je to nicota, jež lehce popře knot ?
Jen život neživý ve vzorech zakleslý.
A co je to život, jež pádí o překot ?
Jen loukoť zmrskaná další den zakreslí.

Než uzmeš hvězdy chladnoucí, trs světel, léta voje
vysázej záhon otázek tak jako zamlada -
snad vzrostou. A stín předvčíra včír chtivě ukrajuje,
po zádech šlehá krvavě tvá trpká balada :

Že brzy zmizí chlapec, jež vítr zohýbal,
že brzy zetlí doubek tak čerstvě zasazen !
Když dohořívá kahan, jak by se cesty bál,
brz vzrostlý skrojí vous, brz stářím omlazen.