Dnes ráno se stal zázrak,
člověk šel ztěžka, ještě spal,
a jak šel tiše chodbou v šeru,
kdosi se na něj pousmál.

Prozářen něčím, co neznal dosud,
hned radostněji chodbou šel.
V tom světle lásky uviděl však,
jak chybí mu, a zesmutněl.

Tak smutný, přitom strašně šťastný,
jde chodbou stále v příšeří
a potají přemýšlí snad.

Nese si v sobě čísi úsměv
jako svůj nejcennější poklad
a chudý zkouší rozdávat.