Černá pokrývka a hedvábně černý splývavý plášť,
Skrýval vnitřní temnou, temnou stranu
který zahalil tu neutuchající lidskou zášť
tajil lenost, potupu a hanu.

K čemu zahalené v hávu tajnosti,
kde trny pomyslně zbaveny ostří,
prodlívá v květech života hojnosti,
zbylo pravdy jen vskutku málo, pro tři.

První důvěra jest,
čistá jako lilie okvětí,
čistá jak svatý křest.
volná jak ptáků křídel rozpětí.

Druhé pravda v přátelství spojí,
tam, kde ptáků jest píseň,
tam, kde pochopení se rojí,
tam, kde nežije tíseň.

Třetí pravda naplní srdce láskou,
kde srdce se oběma otvírá,
a kde se neskrývá zloba pod maskou,
vykvete silná citu rostlina.