Postaru voda teče mlýniskem.
Jako kolo osudu v zlatonosných báních.
Na břehu vodník straží pentle.
Dny přebývají jeden jako druhý
Starosta malé vesnice dbá na pořádek
a ulice jsou čisté jako z alabastru.
Zrovinka přichází dívčiny plné smíchu.
Raduje se i rolník, neví kolik se urodilo.
Na dně rybníka žádná duše pro vodníka.
Jako poutník vždy k plnému stolu
usedá se svým vyprávěním.
Báje jsou staré a každá nová vyvstane.
Děti dychtivě naslouchají je jich plný dům.
Tak člověče stůj - osud nepochybuje