Pár rádoby politiků toužících po zviditelnění Čech přistoupilo v boji proti terorismu na stranu Ameriky. Copak si opravdu představitelé našeho státu myslí, že Spojené státy zajímá nějaký souhlas zapadlé republiky, jako je ta naše? Osobně si myslím, že nikoli. Nesnažím se zde tvrdit, že boj proti zlu a násilí je zbytečný a hloupý, ale neměli by politici nejdříve zvážit, zda stejný názor jako oni zastávají i "obyčejní" lidé? Není hloupé, aby o osudu miliónů lidí rozhodovala jen hrstka "z těch vyšších"?
Svět je plný hrůzy, strachu a úmrtí. Nejen kvůli politickým a náboženským sporům a bojům, ale i kvůli lidské bestialitě vůbec. Člověk je považován za nejchytřejšího tvora na této planetě. Ale je tomu skutečně tak? Dostal dar přemýšlet a mluvit, milovat a tolerovat, přesto se každý den objevují další a další otřesné případy nelidského jednání, až člověku přejíždí mráz po zádech. Vraždy kvůli penězům, kanibalizmus, sebevraždy... Lidé by si měli uvědomit, že život je největším štěstím, darem, který netrvá věčně. Měli by ho prožít, jak nejlépe umějí, užít si každý den, jako by byl jejich poslední. Ten, kdo bere život jako běžnou věc, když se ráno probudí a nevidí nic, na co by se mohl těšit, ten jako by vůbec ani nežil.
Občas přemýšlím o tom, jaké by bylo ocitnout se na pustém ostrově. Bez všech negativních vlastností tohoto světa, bez lží, nenávisti a závisti. Takový ostrov by se nazýval Ráj a, jak je známo, do ráje se dostaneme až po sečtení našich dní pozemských. Neměli bychom se tedy nakonec těšit až na život po životě?
