Když už bylo doma všecko hotové, slépky pokluzené, brambory okopané, seděl Štefan s Bohůšem na verandě a pili tu svojů slivovicu jednu za druhů. Venku byl hic, že by moh železo kut. "Večer přinde liják," povídá Bohůš. A taky že jo, ani né v šest se přihnala taká bůrka, hromy, blesky, no lilo jak z konve. "Jak při stvoření světa," řek Štefan. Koukali, jak voda od polí bere sůsedovic auto, Harazímovu stodolu a mezi tým pobíhaly slépky jak pominuté. Pak přišla taká velká vlna, a bylo aj po slépkách. V obýváku se topila Bohůšova tchýňa, a oni otvírali další flašu.