Kouzlem se opři o moje bedra.
Ztichni jak hrouda shnilého bahna.
Ta, co v tvých očích slzí jak bolestná prohra.
Co klečí na svazích pravdy.

Srdcem co vnímej, je to náš dar.
Uplyne den, je pořád s námi.
Je to kouzlo, v co věří osud.
Osud ho svléká, jak věrní mlhu.

Kouzlo má mág či nadějný člověk.
Kouzlem je láska, co každý má v srdci.
Co až nás opustí, co bude?
Bude jen plevel na svazích pravdy.

Ne, kouzlo zůstane.
Tak slyš, co povím ti.
Ty lidský můj dare.
Zůstaň!