Nejsem jiný, jsem hlava v davu
častokrát svěšená, pštrosím se
rdím se a křičím do sebe
a neustále si protiřečím.
A čím? Nuže učením.

Zarputile tvrdím, že učit se
to již ne třeba, však
někdy víc než přeji si
jsem přerostlý žák
v lavici trpasličí velikosti.

A jedno už vím
pokud někdo řekne,, nikdy“
Nikdy někdy neplatí tak
jako nikdy předtím.
Snídá pak odříkaný krajíc.