Je večer, slunce zapadá,
za oknem se rozsvěcí svíčka.
Mlha se zvedá jak lidská něha,
to v domě, bouři osud píchá.
V rohu se krčí malý chlapec.
Z vesmíru padá hvězda,
hvězda se šíří hvězdným prachem.
Kometa proti ní prakem,
ten prak jest štěstí, co chybí malému chlapci.
Kometa střelí prakem, okno se otevře spíše strachem,
strach odvane lidská něha,
a malý chlapec
je šťasten.