Noc vtéká do prvních šálků čaje
a odněkud zpovzdálí rádio tiše hraje
na dlouhé cesty kolem knihovny a kredence
ukrývající pozůstatky korespondence
těch, co ji milovali.

Zatímco voda v konvici se vaří
přemítá nyní, zdali
až jednou ty dopisy spálí
stane se popel šedou clonou na její tváři.

Den je jen obrácená stránka v kalendáři.

Možná že takhle, v obrazu ohně, který září
(Co ale s dopisy, jež kdysi sama psala?)
přichází první předzvěst stáří.
Možná jen v noci špatně spala.