Sedím v hledišti
nějakého divadla
V rohu prázdného jeviště
se krčí opuštěné piano
Hledím do jeho rozevřené tlamy
Bílá, černá, bílá...
jako vyceněné zuby
Ticho
Tak rád bych zpíval
Probudím se tíhou
Vstávám s pocitem pytle
plného hlíny
Káva, ranní pošta
Otevřu obálku
Nevěřícně upírám zrak
na řádky lemované smuteční linkou
Bílá, černá, bílá...
jako vyceněné zuby
Ticho
Tak rád bych plakal
Nemůžu