Zrodila se jednoho dne, přenádherná země,
kousek z ní je v každém z nás, je v Tobě i ve mně.
To jednoho dne mocný Král,
všechny své služebníky zavolal.

Vy jste Ti věrní vás posílám do boje,
však Perdit ovládnutý pýchou začal dělat rozbroje.
Nad našeho Krále však vůbec nic není,
a tak Perdit poražený nyní lidi mění.

A tak Král ve své moci vyslal věrné služebníky,
zmocnění zrakem Ti odhalují podvodníky.
Jeden z nich však břímě nese, co na tom že je vlk,
za to že on neupadne já vsadím vlastní krk.

Musí najít mladou dívku a přivést jí ke Králi,
by na společnou cestu se spolu vydali.
I našel Shadow koho hledal, však zklamání mu z očí září,
snad představoval si někoho s pokornější tváří.

Však nebyl by to Král, kdyby nevěděl co činí,
z vlka už je zase muž co mladou dívku mění.
Dříve vzpurná, dnes se klaní,
před Králem jež dotknul se jí svojí mocnou dlaní.

"Amicusi odpusť za vše co jsme řekla,
kdyby pýcha dovolila před Tebou bych klekla"
A tak moudrý vlk, jež znovu má svou podobu,
vrhá se spolu se Sharou obnovit Elysiiskou svobodu!

za Krále až na věky!

Tuhle básničku jsem složila ke své psané knížce. Budu vděčná za názory