Na pláních, kde větry skučí,
Listy stromku smutně tlejí.
Ty větry jeho větve mučí
A těm květům smrt jen přejí.

V pláních těch, co smutkem pláčou,
Opadává z větví listí.
Točí se vším jako s káčou
Vítr, který pláně čistí.

Stromům těm, jenž slabě rostou,
Kůru z chabých větví dere.
Já mám otázku jen prostou –
Kde tu drzost bere?