Slza z oka kane,
vítr prudce vane,
samota bedra tíží,
tělem se k zemi blíží.

Slza slzu míjí,
vzpomínky ubíjí,
jistota v dáli mizí,
život jí je cizí.

Slzy, zrada, muka,
chvěje se teď ruka,
v očích jiskra dohoří,
dýku si v srdce ponoří.

Slzy se s krví mísí,
nic mrtvou nevzkřísí,
dívka snad bez vady,
neunesla tíhu zrady.
..........................................

...slza se kapky krve ptá,
proč je doba takto zlá...