, 20. 8. 2012, Povídky
„Varuji Vás,“ pronesla madam Satanella a upřela na mě své uhrančivé oči. „Ten, kterého milujete, nemá v sobě pranic lidského.“
Mlčky vstávám a roztřesenou rukou vkládám sjednaný obnos do chtivé dlaně.
„To nic, děvenko,“ utěšuje mě profesionálně, zatímco peníze mizí v ohmatané lebce – jakémsi morbidním trezoru.
„A miluje mě?“ zmůžu se na jedinou otázku.
„Jistě, ale …“ varovně vztýčí prst a nechává větu nedokončenou. Seance končí.
Odcházím a je mi nějak lehce. Nejraději bych jí objala, ale vím, že tohle se pro slušného robota nehodí.