Já opouštím tě, jako předtím tisíckrát
a ty otáčíš se ke mně zády,
bys popolétl o stovky metrů dál,
a přes poušť půjdu pro tvé objetí.

Přec v tobě vždy nacházím se,
a v hloubce tvé duše usínám,
opřená o chladné zdi,
jenž teplé před odletem se zdají.

Ty nejsi mým milencem,
a postrádáš duši přítele,
když k tobě sáhnu,
uletíš.

A druzí pláčí po lásce,
pro mne jsi víc, než jiní,
a mít tě smím jen na chvíli,
domove můj, křídla máš,
sáhnu - li po tobě,
uletíš ...