Špinavou ulicí v břečce a blátě
noha se sune za nohou
a celou dobu se tak míjí,
však pomoci si nemohou.

Neulehčí si v těžké pouti,
kráčí jak družka za druhem.
Bůh ale moudře snad je spojil.
Kam by šla jedna bez druhé?

Tak také jdeme, spřáteleni.
Každý svůj boj, svou cestu, pouť
a běda tomu, kdo chce nést.

A přítel po boku nám kráčí,
tíhu svých duší nesem spolu
a sladce voní nám prach cest.